Eclot Gaming - Český esport tým

V uplynulém týdnu mezi 7. a 10. listopadem proběhla v Brně největší událost sezóny a sice Mistrovství České republiky v počítačových hrách. A nechybělo ani naše zastoupení rovnou ve dvou titulech. Jak uplynulé mistrovství vidí náš streamer a manažer CS:GO sekce kjubixto a jak ho s odstupem pár dnů hodnotí, se dozvíte v tomto blogu.

Na vrchol celé sezóny jsem se bezesporu těšil a nemohl se dočkat čtvrtka, kdy jsme na největší tuzemskou herní akci měli jako tým vyrazit. Hned v úvodu se musely řešit nepříjemné věci s vozidlem. Jedno nemělo zimní pneumatiky, druhé mělo tři dny propadlou technickou a třetí nemělo dálniční známku. Nakonec mě spasil kolega z práce, a tak se mohlo před obědem vyrazit směr Praha, kde čekal na Hlavním nádraží náš špílmachr CS:GO sekce Vítek (noobiq). Cesta byla pohodová, talentovaný hráč se dostavil na čas a po vyzvednutí majitele našeho týmu Martina (Nebojacnyvodca) v Říčanech, jsme mohli vyrazit po tankodromu zvaném D1 směr brněnské Výstaviště. Cesta byla bezproblémová, a tak jsme na čas dojeli v sedmnáct hodin na místo a noobiq se mohl připojit k Berymu nebo třeba Fidovi a kouči Martinovi, kteří se už připravovali na první zápas v osmnáct hodin. Chvíli na to dorazili i Rko se Zedisem, a tak naše sestava byla konečně kompletní. Mohl jsme vyrazit za úspěchem, což v tento moment pro nás bylo umístění do čtvrtého místa.

Nechci tu rozepisovat jednotlivé zápasy, ale samotný vstup proti eXtatus ve skupinové fázi pro nás byl dobrý a díky výsledku 1:1 na mapy jsme tušili, že bychom mohli překvapit. A to se také stalo. Skupinu jsme nakonec ovládli suverénně a postoupili do semifinále z prvního místa. V ní jsme si poradili kromě zmíněných eXtatus s eSubou, eEriness nebo Exors Gaming. Za mě bych nejvíc vyzdvihl zápas s eSubou, s kterou jsme si to právě v závěrečném zápase skupiny A rozdali o kýžený postup do semifinále a vyhnuli se čtvrtfinále. Naši hráči v tomto zápase ukázali opravdu sílu a já tak nějak povědomě poprvé tušil, že bychom mohli na mistrovství dokonce vyhrát. O to víc jsem z vyřazení českého herního giganta měl radost, protože našim klukům se od komentátorů nedostávala taková pozornost, což mě svým způsobem za skvělé hrající kluky mrzelo, na druhou stranu nás to stavělo do skvělé pozice, ve které můžeme jenom překvapit. A my překvapili. eSuba se pakovala do čtvrtfinále a my věděli, že hůř jak čtvrtí být nemůžeme. Začali jsme psát vlastní příběh.

Než jsme se připravili na sobotní semifinále, ve kterém na nás čekali silní Brute, věnovali jsme se také teambuildingu a podpoře naší druhé sekce na turnaji a sice hráčům Hearthstonu. Líbila se mi ta přirozená podpora ze strany kluků Counter-Strike sekce, kteří sami od sebe šli navštívit tribunu u stage, kde drželi pěsti našim želízkům v ohni. Pardub, Maty, Zataro nebo Pandapple. Kdo z nich udělá umístění? Štěstí, kterému šel ale naproti, se nakonec usmálo právě na hrajícího manažera Pandu. Vidět bronzovou placku na krku tohoto hráče byla nesmírná motivace pro hráče CSGO. Věděli, že můžou být úspěšní. Úspěch Pandy, teambuilding u Svatomartinské husy (kterou si nakonec nikdo nedal, protože všichni chtěli smažený sýr s hranolky), pohoda v týmu. Mohli jsme nastoupit proti Brute a jít si pro své zastoupení v Grand finále. Zápas sice nabral zpoždění asi dvou hodin, ale i tak si troufám tvrdit, že v těch pozdních hodinách sledovalo jenom na místě zápas zhruba 400 lidí. Atmosféra byla neskutečná a je jen kaňkou, že se nezačal hrát o dost dříve, kdy lidí bylo na tribunách možná dvakrát až třikrát tak víc. A možná právě skvělá atmosféra vlila do žil hráčů naší CS:GO sestavy tak silnou energii, že si s Brute poradili vlastně téměř bez větších problémů. Vidět šťastné tváře na tribunách, ale i v boxech na stage (hráče), kteří právě urvali postup do Grand finále, je nepopsatelný zážitek. Mohli jsme skončit nejhůře druzí.

Na kluky druhý den ráno v neděli čekalo další překvapení. Dorazila kolona luxusních vozů Hyundai, partnera pořadatele Mistrovství České republiky. Ta je dopravila z hotelu nedaleko Brna přímo na místo konání akce. S tím bylo ale spojeno i povinné občerstvení a samozřejmě práce na fotkách, rozhovorech, které vyžadoval pořadatel turnaje. Kluci byli na roztrhání, přesto bitva o zlaté placky doslova bouchala na vrata a cesta k následnému druhému místu, započala opravdu za nedlouho. V 16:00 se do sebe pustili eXtatus s ECLOTem. A bylo to drama. Námi zvolená první mapa Inferno skončila těsně 14:16 v náš neprospěch. Na hráče končící organizace jsme ale měli a o to větší zklamání panovalo i v hledišti, protože jsme soupeři několik kol doslova darovali. Přesto ve hře byly ještě dvě mapy, pokud by se zvládla Mirage. To se bohužel ale nestalo.

Na klucích šla vidět frustrace a rozhození po porážce v prvním zápase. Po prohře 8:16 na druhé mapě jsme se museli spokojit s druhým místem. Na všech fanoušcích týmu, ale i na hráčích šlo vidět zklamání. První hodina po odehraném finále byla taková divná. Dělejte rozhovory, těšte se domů, když jste “pouze” druzí. S odstupem času ale víme, že smutné myšlenky se rozplynou a bude přetrvávat radost. Stali jsme se v neděli vícemistry ve hře, která drží celý gaming a esport na nohou. Je pilířem celého herního zábavního průmyslu. Dokázali jsme to. Po roce se vracíme domů z Mistrovství České republiky v počítačových hrách a jsme vícemistry. Kdyby se nás někdo před turnajem zeptal, jestli chceme být druzí, bereme tohle umístění všemi deseti.

Přesto někde ta pachuť zůstane ještě nějaký čas. Na eXtatus jsme totiž měli a když hodnotím tento turnaj s odstupem dvou dnů, myslím si, že příští rok má naše CS:GO sestava potenciál vyhrát celý turnaj a že tato akce byla opravdu vydařená. Pandapple si odnesl z turnaje bronzovou placku, ze střílečky máme stříbro. Dvě sekce a dva úspěchy. To je přesně ta motivace, která by hráče všech našich sekcí měla pohánět kupředu. Jak by řekl Jirka Paroubek: Dámy a pánové, já se vás ptám, kdo z vás tohle má? Fida, ZED, Noobiq, Rko, Bery a pochopitelně kouč Martin se několikrát postarali během celého turnaje o to, že nejen já jsem měl na rukou husí kůži. Že si několik lidí při fandění vyřvalo hlasivky. A víte, co mě nejvíce rozbilo? Když se odehrál první zápas na stage proti EXORS GAMING a nejmladší přírůstek sestavy Beryho obestoupil houf asi osmi fanynek, které všechny měly v rukou papír a fixu a chtěly po něm autogram. Šel jsem do kolen.

Blog bych uzavřel asi tím, že tahle sestava má nakročeno k velkým úspěchům minimálně na tuzemské scéně. A já budu rád za každý další zápas, který tato pětice společně odehraje. Chci vidět další momenty, kdy Noobiq vyskočí jako Morpheus z Matrixu z okna a rozdá. Chci vidět IGL Fidu, jak se nervuje i když se prohrává, protože chce být pořád nejlepší. Chci vidět ZEDa, Rka, Beryho, Noobiqa a Fidu, jak sledují po odehraných zápasech ve 4 ráno na pokoji dema a hltají každé slovo kouče Martina. Chci vidět další úspěchy tohoto týmu. Tak uvidíme…